Jihoruský ovčák Jihoruský ovčák

ruský černý teriér | jihoruský ovčák

Jihoruský ovčák - historie

Odvahu a neúplatnost mastina,

samostatnost a sílu komondora,

věrnost a bohatou srst kuvasze,

elán a bojovnost briarda,

lstivost a rychlost chrta,

 

v sobě shromáždil JIHORUSKÝ OVČÁK

 

TROCHA HISTORIE V KOSTCE


Kořeny jihoruského ovčáka sahají do daleké minulosti, do období osídlování jižních stepí Ruska a Krymského poloostrova. Byl to dlouhodobý proces křížení místních pasteveckých psů s celou řadou chrtovitých plemen, která se na tato území dostala s kočovnými kmeny. Na úrodných širých pláních, táhnoucích se od Kaspiku po západní hranice Ruského impéria se mimořádně rychle rozvíjel chov skotu. Pastevci potřebovali takového psího pomocníka, který by se nejlépe přizpůsobil místnímu podnebí, dostatečně silného a odolného s dobrými pasteveckými předpoklady. Z velkého množství různých křížení se zformoval typ pasteveckého psa, který v sobě soustředil lstivost a rychlost chrtů a z ostatních psů si vzal mohutnou kostru a svalstvo, inteligenci a značnou ostrost. Dalšímu formování plemene přispěla zejména pastevci prováděná primitivní selekce pracovně nejvhodnějšího typu psů a také klimatické podmínky. Tímto působením se vytvořil jedinečný fenotyp a geneticky pevný základ plemene. Tito psi se vyznačovali hustou, dlouhou a světlou barvou srsti, přesahující přes oči, které chránila před pískem a prachem, cizími tělesy a ostrým sluncem. Zplstnatělá srst sloužila zvířatům jako ochranný pancíř před horkem či naopak prochlazením, ale především byla neocenitelným pomocníkem při častých potyčkách s vlky, nejčastějším nepřítelem pastevcových stád.

O tomto raném období vzniku plemene, které jednou označovali za stepního, jindy za ukrajinského, maloruského, ruského a konečně i za jihoruského ovčáka psali dokonce i tak známí vědci jako Mazalov, Sabaneev, Reutt a Pavlov. Současní autoři několika málo publikací o jihoruském ovčáku prezentují svoje verze vzniku plemene. Většina z nich je však sporná, ne-li přímo absurdní.

O jihoruském ovčákovi jako o zformovaném plemeni můžeme mluvit až od období činnosti barona F. Falc-Fejna, který pokračoval v díle svého dědečka Friedricha Fejna, německého kolonisty, který přijel na Rus v roce 1856. Tito talentovaní a svědomití lidé udělali maximum pro genetickou stabilizaci, zlepšení a upevnění vloh plemene. Metoda celoplošné selekce jedinců prováděná v jejich velkolepém sídle Askania-Nova, pravidelné přehlídky mladých zvířat, zvyšující se popularita jihoruského ovčáka – všechny tyto skutečnosti již opravňovaly nazývat jihoruského ovčáka plemenem. Tomu nasvědčují i archívní dokumenty. V tomto období byl již jihoruský ovčák známý i za hranicemi svojí vlasti.

Tato doba byla také nejsvětlejším obdobím v historii plemene. Populace čítala několik desítek tisíc jedinců, kteří byli vysoce ceněni především chovateli ovcí a velkostatkáři.

Události roku 1917 se staly zlomovým mezníkem nejen pro další vývoj v zemi, ale i pro plemeno jihoruského ovčáka, nad kterým se posléze neustále vznášela hrozba zániku. Toto plemeno mohlo být již dvakrát zaznamenáno do Červené knihy. V porevoluční době, kdy byly bohaté jižní části země neustále drancovány revolucionáři, přišla na řadu plošná likvidace jihoruských ovčáků. Usedlosti šly z ruky do ruky, ale překážkou byli právě tito psi, lítí a neúplatní hlídači. Strašlivou zradou na tomto plemeni byla vyhláška tehdejšího Sovnarkomu o výkupu a zpracování kůží jihoruských ovčáků. Díky tomu bylo v krátkém časovém úseku zlikvidováno více než 40 tisíc příslušníků tohoto fascinujícího plemene.

V třicátých letech se tehdejší kynologové pokusili pomocí několika málo přeživších jedinců plemeno vzkřísit. A tehdy byl jihoruský ovčák FCI oficiálně uznán plemenem. Ale rozpoutala se Druhá světová válka a historie se opakovala.

Proč a zač tak surově trpělo obdivuhodné plemeno, jehož kvalit si tak cenili naši předkové?

Na tuto otázku si jednoduše najde odpověď každý, kdo důvěrně zná jihoruského ovčáka: za tolik ceněný a z generace na generaci předávaný charakter, za neuvěřitelnou věrnost, oddanost a lásku k pánovi, za neúplatnost a neocenitelné kvality hlídače a ochránce.

V první řadě je třeba konstatovat, že jihoruský ovčák patří do I. skupiny FCI – pasteveckých psů. Je to služební plemeno, ovladatelné a v celku lehce cvičitelné. Nehledě na jeho mohutný vzhled, patří jihoruský ovčák k nejrychlejším plemenům – je schopen dohonit i tryskem cválajícího koně, proto je výborně uzpůsoben k agility. Jihoruský ovčák je velmi pohyblivý, vnímavý, učenlivý, mrštný, z místa vyskočí velmi vysoko a jednoduše překonává jakékoli překážky. Má bleskurychlé reakce a při správném vedení velmi dobře reaguje na podněty od pána a na jeho hlas.

Pro využití ve strážní službě je to dostatečně silný pes, aby se postavil člověku, odvážný, odolný, s vysoce vyvinutým teritoriálním pudem, nezávislý na psovodovi – je schopen vzniklé situace řešit samostatně. Dostatečnou ochranu libovolně velkého objektu či pozemku proti vetřelcům zaručí pár jihoruských ovčáků v sestavě pes+fena.

Plemeno je velmi ceněno i v zahraničí, například v Maďarsku, u nás v Čechách, Polsku, Litvě, Holandsku, narůstá počet příznivců plemene i v Německu, Itálii a ve Francii. Zdá se, že plemeno opět prochází obrozením.

Potkat tohoto bílého chundelatého krasavce na ulici je však doposud spíše výjimkou. Názory na jihoruské ovčáky se různí a ne vždy jsou adekvátní. Příkladem je například nedávno přijatý úplný zákaz plemene na území Dánska.

Potenciální zájemce o tohoto psa musí počítat s tím, že se za vzhledem „chundelatého medvídka“ skrývá velmi dominantní, samostatný a značně silný pes. Práce s ním není jednoduchá, ale výsledek v mnohém předčí očekávání i těch nejnáročnějších kynologů ve všech oborech činnosti.

Černý ruský teriér CHS Euphoric Black Blossom

 
Černý ruský teriér kontakt
Úvoz 88, 602 00 Brno
Tel.: 776 844 444
E-mail: natalie.bezvodova@seznam.cz
Ruský černý  teriér FCI Chovatelská stanice Euphoric Black Blossom Tvorba www stránek moonbarks

RUSKÝ ČERNÝ TERIÉR
JIHORUSKÝ OVČÁK

AND