Jihoruský ovčák Jihoruský ovčák

ruský černý teriér | jihoruský ovčák

Jihoruský ovčák - povaha a výchova

Staletí trávil jihoruský ovčák převážnou část svého života s jedním člověkem, s pastevcem, či dokonce zcela sám s početným stádem. Díky tomu získal nesmírnou ostražitost a nedůvěřivost k cizím lidem, jeho hlídací instinkt a odvaha jsou bez nadsázky ohromné. Dohlíží na vše, co považuje za své včetně vás jako svého pána a vaší rodiny. Ochranářské reflexy se u něj projevují již od velmi útlého věku a jeho způsob práce je pozoruhodný. Jihoruský ovčák má nejlépe vyvinutý přirozený obranný a hlídací reflex snad ze všech plemen psů a ne nadarmo se mu říká “ocelová pěst v hedvábné rukavičce”. Jeho reakce jsou neuvěřitelně rychlé, je velmi mrštný a razance jeho útoku je ohromná, v žádném případě jej nezastaví ani bolestivé zranění. Bude bránit svěřený majetek či osobu i za cenu svého života. Jako všichni jeho kolegové - ostatní pastevecká plemena je i jihoruský ovčák velmi inteligentní a učenlivý, ale nesnáší dril a zřejmě nebude nikdy ani bezmezně poslušný. Na rozdíl od ostatních plemen je totiž velmi samostatný, má geneticky dáno samostatně vyhodnotit situaci a zasáhnout. Tato jeho vlastnost vede často k dominanci, která však při správném přístupu představuje spíš klad než zápor. Je psem jedné rodiny, kterou bezmezně miluje včetně všech jejích příslušníků a dětí. Rodinu považuje za svoji smečku, je velmi oddaný a nesnáší změnu majitele. V žádném případě sám nekontaktuje cizí lidi, v žádném případě se jim nebude vnucovat. Je k cizím velmi nedůvěřivý a nikdy nebude vaši návštěvu vítat. Působí dojmem majestátního, vážného a tajuplného psa. Taková je část jeho povahy, ale navíc jsou i hraví, tak trochu divocí, temperamentní, pružní, rychlí a lehce se pohybují. Exteriérově jsou velmi krásní, jejich dlouhá srst, stavba těla a plavný pružný pohyb z nich dělá velmi ušlechtilé a atraktivní psy, kteří přitahují pozornost a vzbuzují obdiv okolí. Je proto třeba se mít neustále na pozoru, kolemjdoucí mají často tendence se s takovým krásným hebkým obláčkem pomazlit. Ke své rodině jsou to společenští a kamarádští psi. K cizím lidem se chovají nedůvěřivě a vždy a za všech okolností ostražitě. Proto i přes svoji krásu jsou i na výstavách psů tak zřídka k vidění. Nechat na sebe sahat cizího člověka, byť v roli rozhodčího v kruhu, je pro jihorusa nepřijatelné a nepochopitelné. Z lásky ke svému pánovi výstavy strpí, ale nikdy nebudou jeho oblíbenou činností. Na výstavách, vycházkách i doma si stále zachovávají důstojnost. Dokáží být důstojní dokonce i při bláznivých hrách, které milují, dokáží i důstojně upadnout a vstát, důstojně se zašmourají blátem, aby poté oschli a opadali ve vaší předsíni a byli zase důstojně čistí. Od svého jihorusa získáte empatii - nemusíte říct jediné slovo a on bezpečně vycítí vaše pocity a vaši energii. Právě v souvislosti s charakteristickými povahovými rysy jihoruského ovčáka musíte posoudit nejen svoji fyzickou vybavenost, ale zvážit i možnosti těch, kteří s vámi sdílejí společnou domácnost, protože pro štěně bude vaše rodina představovat smečku. Jeho potenciální majitel, vlastně celá rodina, ve které bude žít, by se měli co nejpodrobněji seznámit s jeho povahou a potřebami, a musí se snažit jeho chování porozumět. I začátečník s velkými teoretickými znalostmi, odhodláním a vrozenou autoritou vůdce smečky může být výborným pánem právě pro jihoruského ovčáka. Pokud někdo z vaší rodiny psa nechce, nepořizujte si jihoruského ovčáka. Toto plemeno je velmi vnímavé a citlivé, a bezpečně pozná, kdo jej nemá rád. Jihorus není pes do kotce. Miluje prostor a volný pohyb, rád žije společně se svojí rodinou a účastní se běžného každodenního života, nikdy však nezavazí a neobtěžuje svojí nadměrnou nákloností. Rád si vybírá místa, ze kterých má přehled po celém prostoru, který nepřetržitě střeží. Přítomností jihoruského ovčáka se z domu stává nedobytná pevnost. Jihoruský ovčák není pes, kterého můžete vlastnit, můžete jej pouze získat a podaří-li se vám to jednou, pak se ze slova jednou stane navždy. Je to jedinečná a výjimečná psí osobnost pro výjimečného pána, a ne nadarmo je nazýván „nejkrásnější z ostrých a nejostřejší z krásných“!

POVAHA A VÝBĚR ŠTĚNĚTE

Každý, kdo uvažuje o koupi štěněte, si musí uvědomit, že mu tento krok přinese řadu omezení a výdajů v dosavadním životě. Počítejte s tím, že i přepečlivější chovatel nemůže nést záruku za to, že štěňátko v době růstu neonemocní a nebude potřebovat nákladnou veterinární péči. I ten nejzodpovědnější a nejlepší chovatel nemůže přes veškerou snahu zaručit, že Vám vybere z vrhu to nejkvalitnější štěně, budoucího šampiona a špičkové chovné zvíře. I ten nejlepší chovatel na světě si nedokáže podmanit přírodu!

Jste-li pevně rozhodnuti pořídit si štěňátko mohutného plemene, musíte být připraveni na následující:

  • Za uskutečněním takového kroku budou následovat zvýšené výdaje za kvalitní krmivo, drahé očkovací vakcíny a veterinární péči – to jsou ty nezbytné výdaje. Ve srovnání s nimi jsou výdaje za potřeby typu vodítko, misky, hřebeny, hračky atd. drobnými.
  • Do 6ti měsíců je nutné štěně krmit minimálně 3 - 4 krát denně, od půl roku do roku pak 2 - 3 krát denně. Dobře si proto rozmyslete, jak takový rozvrh koresponduje s náplní vašeho pracovního dne a zda je ve vašem okolí někdo, kdo vás v případě potřeby péče o štěně může zastoupit.
  • Musíte mít dostatek vůle, síly a času pravidelně štěně venčit, za každého počasí bez ohledu na svůj momentální zdravotní stav či duševní rozpoložení.
  • Od příchodu štěněte musí zavládnout ve vašem domě či bytě disciplína a opatrnost. Vše, co může být snědeno, rozžvýkáno, roztrháno, rozbito, poškrábáno či jinak poškozeno musí být umístěno ve výši minimálně metr nad zemí.
  • Především musíte reálně zvážit, zda na tak velká plemeno, jakým je jihoruský ovčák má vaše domácnost dostatečnou kapacitu prostoru, abyste se vy i pes cítili komfortně.

Jestliže vaše srdce ovládl právě jihoruský ovčák a jste si tímto rozhodnutí jisti, ovšem příliš toho o tomto plemeni nevíte, pak je třeba ještě k výše uvedenému přidat znalost toho, že se jedná o plemeno:

  • Do značné míry dominantní.
  • Velmi samostatné.
  • Velmi nedůvěřivé k cizím osobám.

Právě v souvislosti s charakteristickými povahovými rysy jihoruského ovčáka musíte posoudit nejen svoji fyzickou vybavenost, ale zvážit i možnosti těch, kteří s vámi sdílejí společnou domácnost, protože pro štěně bude vaše rodina představovat smečku. Jihoruského ovčáka často nazývají „psem jednoho pána“. Pokud si kdokoli z vaší rodiny nebude se psem rozumět, uvědomte si, že předat takového psa jinému majiteli ve stáří jednoho roku a později je prakticky nemožné.

Přestože se historické prameny rozchází, považuji znalost původních plemen a vývoje, za základ pochopení povahy a výchovy tohoto plemene. Staletí trávil jihoruský ovčák převážnou část svého života s jedním člověkem, s pastevcem, či dokonce zcela sám s početným stádem. Díky tomu získal nesmírnou ostražitost a nedůvěřivost k cizím lidem.
Jako všechna pastevecká plemena je i jihorus velmi inteligentní. Rozdíl od ostatních však spočívá v nadměrné samostatnosti, která vede mnohdy až k dominanci. Jihorus je psem jedné rodiny a miluje děti. Své rodině je velmi oddaný a velmi špatně snáší změnu majitele. V žádném případě sám nekontaktuje cizí lidi (například na procházce), natož aby se jim vnucoval. Je k nim naopak spíše nedůvěřivý.

Geneticky má zakódované ochranářské reflexy, takže ho pro tuto práci není třeba cvičit. Jeho způsob práce je pozoruhodný. Není totiž psem, který by se do narušitele zakousl a nepustil. Spíše naopak. Vybere si nejzranitelnější místo, krátce a ostře kousne a odskočí do bezpečné vzdálenosti. Tuto zábavnou činnost stále opakuje. Krátké rychlé zákusy používají často ovčáčtí psi při nahánění stád. Aby dostali neposlušné kusy dobytka tam, kam chtějí, „štípou“ je do zadních končetin. Velmi důležité je, aby pes rychle uskočil, jinak by ho dobytek mohl zranit. Ale jihoruský ovčák je dostatečně rychlý a mrštný, aby to zvládl. Není pro něj problém srazit útočníka na zem a zalehnout ho. Při útoku ho v žádném případě nezastaví ani bolestivé zranění. Bude bránit svěřený majetek či osobu i za cenu svého života.
Díky velmi dobře vyvinutému obrannému reflexu byli jihorusi používáni v Rudé armádě a také ve strážní službě k hlídání objektů zvláštního určení.

Jihoruský ovčák je pes s neobvyklou povahou. Jeho potenciální majitel, vlastně celá rodina, ve které bude žít, by se měli co nejpodrobněji seznámit s jeho povahou a potřebami, a musí se snažit jeho chování porozumět. Jen tak se stanou nezištnými přáteli. Jihoruského ovčáka by si měl pořídit pouze člověk, který má zkušenosti s držením velkého plemene a který zná jeho povahu a reakce. Přesto i začátečník s velkými teoretickými znalostmi, odhodláním a vrozenou autoritou může být výborným pánem právě pro toto plemeno. Je to plemeno, které velice špatně snáší změnu majitele, čehož si je naštěstí snad každý majitel jihoruského ovčáka vědom. S koupí psa a právě tohoto plemene musí souhlasit celá rodina. Pokud by se našel jediný její člen, který psa rezolutně zavrhuje anebo vyloženě jihoruského ovčáka z jakéhokoliv důvodu nechce, nekupujte si jej! Jihorus je plemeno velmi vnímavé a citlivé, a bezpečně pozná, kdo jej nemá rád.

Především pro pohled jihoruského ovčáka na svět: “co je moje mám rád, co není, nemám rád”, je nutné socializaci směrovat na kontakt s lidmi. Zkušenosti s nimi však musí mít jen ty nejlepší. U štěňat do 1 roku může být výchova složitá. Z vaší strany musí přijít klidné, sebevědomé a důsledné prosazování pravidel. Důležitá jsou jak domácí pravidla - co pes může a co nesmí, tak pravidla o slušném chování. Všechny musí pes respektovat a vyžadovat jejich dodržování by měla celá rodina. Výsledek se sice nedostaví zrovna brzy, ale vaše snažení nezůstane bez odezvy. S brzkou socializací a vhodným vedením se z jihorusa stane příjemný rodinný pes -člen rodiny.

Jihoruský ovčák je plemeno, které má sklony ujmout se ve smečce (rodině) vedení. Nikdy nesmíte dovolit, aby se stal hlavou rodiny. Jestliže se zdráháte či lekáte, slyšíte-li slovo “hlava rodiny, vrozené vůdčí schopnosti, prosazování pravidel”, a necítíte-li se přijmout aktivitu hlavy rodiny, včetně prosazování pravidel, jihoruského ovčáka si nekupujte. Jihorus není pes pouze na rozmazlování a hýčkání. Není hračkou pro děti, ale ani pro dospělé. Vychovávat a starat se o něj může pouze člověk dospělý, vyrovnaný a nekomplikovaný.

Je spokojený uprostřed rodiny, kterou miluje. Potřebuje její pozornost a vtáhnutí do běžného života. Rád se pomazlí a neopovrhne žádnou hrou. Jihoruského ovčáka byste neměli nechávat neustále jen venku. Měl by se také příležitostně účastnit dění s vámi v domě. Musíte však očekávat chlupy, písek a bláto na kobercích, dlažbě…, případně i na nábytku. V bytě nepřekážejí a vyčkávají na dobu, kdy jejich pán bude mít na ně čas. Jsou to psi, kteří chtějí být se svou rodinou a doprovázet ji. Mají naprosto jasně vyhraněno, kdo je “jejich rodina” a kdo není.

Je označován jako “majestátní a záhadný pes”, ale také “vážený i vážný pes”. Jistě to vystihuje část jeho povahy, ale navíc jsou i hraví, oddaní, tak trochu divocí, poměrně temperamentní, pružní jak ve hře, tak v útoku, rychlí a lehce se pohybující. Jsou sice společenští, ale ne přímo kamarádští psi. K cizím lidem se chovají nedůvěřivě a vždy ostražitě. Přesto si neustále zachovávají důstojnost.

Výraz: “Ocelová pěst v hedvábné rukavičce” vystihuje jeho povahu. Jeho chování je založeno na přírodních instinktech, proto je možné v souvislosti s jihoruským ovčákem zaslechnout, že se jedná o přírodní plemeno. Proto je nutná specifická výchova, i tomuto faktu podřízená. Je to sice pes chápavý, ale také značně tvrdohlavý, sebevědomý, ne příliš ochotný se něco, co sám vlastně nepotřebuje, učit. Proto - chcete-li psa, kterého bez starosti a s minimální pozornosti pustíte “na volno”, určitě si nepořizujte jihoruského ovčáka. Navíc je žákem málo pozorným, tedy se snadno dá čímkoliv pro něj více zajímavým rozptýlit. Výchova a výcvik mladého jihorusa není v žádném případě jednoduchý a vyžaduje mnoho času a trpělivosti. Je nutné mít stále na paměti, že jihoruský ovčák nenávidí dlouhá cvičení, neboť se velmi rychle začne nudit. Tedy cvičit ano, ale několikrát denně po 3 - 5 minutách. Pozor na chyby při výcviku. Jeho povaha je průbojná, a co si umane, jen tak rychle si “neodmane”.

Nehodí se ke standardnímu policejnímu či sportovnímu výcviku. Jsou na to příliš samostatní (s nezávislým uvažováním), což bylo od nich mnoho desítek let vyžadováno a prosazováno. Je to pes, který nedělá to, co mu připadá zbytečné a nesmyslné. Jistě se však mohou naučit všem základním cvikům poslušnosti. Jsou sice paličatí, ale přesto učenliví. S mnohými jedinci je možné složit zkoušky ZOP i ZPU1, případně dokonce všestrannou zkoušku ZM. Ale protože se bezvýhradně nepodřizuje vždy a všem příkazům, jeho výkon na zkouškách tohoto typu může kolísat. V Rusku je řazen k služebním plemenům a využíván v armádě. Je to právě z důvodu jeho statečnosti, nepodplatitelnosti a přirozenému obrannému (ochrannému) instinktu, který využívá vždy, kdy vycítí nebezpečí. Dokáže trpělivě vyčkávat, až nastane vhodná situace, pak nečekaně zaútočí v době, kdy sám uzná za vhodné. Díky svým povahovým vlastnostem a neuvěřitelné odolnosti vůči všem klimatickým podmínkám (od třeskuté zimy po čtyřicetistupňové vedro), je vynikajícím hlídačem na samotě, v rozsáhlých objektech, apod. Jeho hlídací instinkt a odvaha je opravdu ohromující. Dohlíží na vše, co mu svěříte, či co považuje za své včetně vás.

Současná snaha nás chovatelů jihorusů je vytvořit psa vyrovnaného, bez nepřiměřených útočných reakcí na veřejnosti, ale s vysoce vyvinutým teritoriálním instinktem. Při správném vedení je z jihoruského ovčáka neúplatný a nekompromisní hlídač, ale “mimo službu” je normálním slušně se chovajícím psem.

Jihorus poměrně dobře snáší, je-li ponechán doma  či na zahradě o samotě, když se celá rodina rozejde do práce či do školy. Přesto potřebuje majitele, který se mu bude věnovat a přijme jej za právoplatného člena rodiny, jenž může být u většiny aktivit, které rodina provozuje.

Snad i z důvodu malého počtu jihoruských ovčáků (k lednu 1982 v celém Rusku existovalo pouhých cca 250 jihoruských ovčáků!) nebylo zatím vypozorováno žádné častěji se objevující dědičné onemocnění. Tedy až na objevující se dysplazii kyčelních kloubů různého stupně.

Jestliže jste zvážili všechna pro a proti a stále jste pevně rozhodnuti a přesvědčeni, že zvládnete veškeré případné potíže z tohoto rozhodnutí plynoucí, bude dalším vaším krokem vybrat si – psa či fenu? Pohlavní typ je u JRO velmi výrazně zřetelný: psi jsou vyšší a mohutnější než feny. Rozdíly v povaze u obou pohlaví jsou ještě zřetelnější. Psi jsou přímočaří a tvrdohlaví; feny jsou mazanější, pokud chtějí dosáhnout svého, jdou na věc oklikou, ale jsou ne méně úporné než přímočaří psi.

Musíte si také uvědomit, na co si psa pořizujete. Zdali jen tak, pro sebe jako kamaráda, na práci (pasení, hlídání, ostraha), na chov či toužíte po výstavním jedinci. V každém případě se obraťte na poctivého a řádného chovatele, poradí vám při výběru štěněte a následně při jeho výchově. Tento krok nepodceňujte především z toho důvodu, že jihoruský ovčák je plemeno málopočetné, zdaleka ne komerční a kvalitní, zodpovědnou chovatelskou práci si může dovolit nemnoho chovatelských stanic na světě. Pokud budete mít zájem a možnosti účastnit se psem výstavního dění, pak vám takový chovatel neprodá vědomě druhořadé štěně. Výstavy psů jsou „výkladní skříní“ chovatelských stanic a takový chovatel by poškozoval především sám sebe a svoji „značku“. Psi jako společníci nebo určeni pro práci jsou často prodáváni levněji než výstavní jedinci.

Důvěřovat názoru chovatele doporučuji i z toho důvodu, že i ve velmi vyrovnaném vrhu s rozdílem +- 50 gr ve 30-45 dnech stáří štěňat vidí zkušený chovatel všechny klady a zápory jednotlivých jedinců. V tomto období již může odhadnout stavbu těla, kvalitu srsti a dokonce i povahové vlastnosti každého štěněte. V této době prochází štěňata velmi nerovnoměrnou růstovou fází: jedni jsou přestavění, jiní dlouzí, rostou jakoby „po částech“ a přitom každé jinak. V tomtéž období přichází první výměna štěněčí srsti a to štěňatům na kráse nepřidává. Chovatel, který již odchoval nejeden vrh nebo ten, který se o plemeno řadu let zajímá a viděl spousty štěňat a dospělých jedinců dokáže rozpoznat, jaký typ se skrývá v každém jednom štěněti – matky či otce, často to bývá kopie babičky nebo slavného dědečka. Ovšem pravdou je také, že z ošklivého káčátka může vyrůst krásná labuť a naopak. Příroda je zkrátka mocná čarodějka!

Tělesnou stavbou jsou jihoruští ovčáci dvojího typu - suchého a mohutného. Suchý – lehký typ psa zpravidla nemívá problémy s pohybovým aparátem, pokud není jedinec dědičně zatížen. V tomto ohledu jsou nároky na péči o takové štěně o něco málo méně náročné.

Ale mnozí, zejména začátečníci, touží právě po mohutném psu a přirozeně se snaží vybrat si štěně tohoto typu. Takový pes však potřebuje do 1 – 1,5 roku věku osobitou péči a pozornost. Pokud vezmeme v úvahu překotný růst takového štěněte spojený s věkovou nevyzrálostí pohybového aparátu a kostry, nesmíme takového psa přetěžovat, překrmovat, musíme zamezovat bouřlivým hrám a tím předcházet drobným úrazům a vzniku mikrotraumat pohybového aparátu apod. To vše musíme regulovat my jako majitelé, štěně samo je zvídavé, veselé a temperamentní, nevědomé si následků svého zbrklého počínání. Finanční náklady na péči o takové štěně jsou vyšší vzhledem k potřebě doplňovat do stravy chondroprotektiva a pravidelně absolvovat u veterináře kontroly zejména vývoje pohybového aparátu. V této fázi vřele doporučuji dodržet návod chovatele na krmení štěněte, ať již značku krmiva, jeho složení či množství a frekvenci jeho podávání. V růstovém období štěněte je to jeden z nejdůležitějších faktorů k dosažení zdravého a spokojeného jedince. Neberte rady chovatele ohledně značky či složení krmiva na lehkou váhu – sám viděl vyrůstat mnoho štěňat a vyzkoušel různé receptury krmiv, ví nejlépe, která se osvědčila a která nikoli. Podléhat v tomto směru reklamám či praktikovat metodu „pokus – omyl“ se skutečně nevyplácí a mohl by o tom vyprávět nejeden majitel velkého psa. Pokud štěně začne ze známého či neznámého důvodu kulhat a nepřestává v průběhu několika málo, cca 3-4 dnů, neprodleně navštivte veterináře – ortopeda. Může se jednat o drobnost, která však neléčením může přerůst ve značné poškození a omezení hybnosti pohybového aparátu.

Štěňata jihoruského ovčáka mohou být ve věku 30 dnů bílá, bílá s nádechem šedého pálení, mohou mít kolem očí šedé znaky, šedé uši a šedý pás na zádech, mohou být bílá s šedými neostře ohraničenými znaky, celá šedá, matně šedá. Zhruba do jednoho roku věku štěně ještě dvakrát zcela přelíná (v závislosti na měsíci narození).

Štěňata s nádechem šedého pálení bývají již k šestému měsíci věku čistě bílá, často postupem času získají světle modrou podsadu u samého základu srsti.

Štěňata, která mají kolem očí šedé znaky, šedé uši a šedý pás na zádech procházejí stejnou obměnou jako ta předchozí, pouze na uších jim zůstává šedavý nádech a hrubá krycí srst na zádech mívá šedavé zakončení.

Šedé, neostře ohraničené znaky mizí již k třetímu měsíci věku štěněte a štěně se stává čistě bílým. V těchto místech mívá i kůže našedlý pigment. U tohoto zbarvení takto výměna srsti probíhá pouze v případě, že je šedý odznak ve štěněčím věku neostře ohraničený (jakoby rozmazaný). Pokud má štěně šedý znak kontrastní a velký, zůstává tento patrný i v dospělosti jako šedavý nádech srsti v těchto místech.

Šedá štěňata mívají bílé tlapky na koncích, bílý znak na hrudi a bílý „trojúhelník“ na tlamě. V průběhu růstu psa šedá ztrácí svoji intenzitu a splývá s bílou. Často i výrazně šedá štěňata vybělují a původní zbarvení připomíná pouze lehce kouřový nádech srsti.

Někdy se rodí štěňata popelavě-modré barvy. V pozdějším věku většinou mívají méně výraznou pigmentaci nosní houby a málo výrazné okraje očních víček, pysků atd.

Štěňata mívají nosní houbu vybarvenou v různých stupních intenzity. Štěňata s šedými znaky kolem očí, uší a šedým pásem na hřbetě a šedá štěňata mívají nosní houbu většinou černou nebo hodně tmavě šedou, bílá a pálená štěňata ji mohou mít zbarvenou pouze částečně.

Většinou platí, že má-li štěně alespoň jeden šedý flíček, pak dříve nebo později pes „nabere pigment“. Dodnes se můžeme setkat s poměrně značným množstvím dospělých jedinců s pouze částečně pigmentovanou nosní houbou a přerušovaným zbarvením okrajů očních víček a pysků. Takoví jedinci by se měli spojovat pouze s partnery nesoucími vlastnosti dobrého, sytého pigmentu.

Někdy se objevuje takový jev jako „sezónní zabarvení“, to znamená, že v zimním období nosní houba světlá, skrz pigmentaci prosvítá růžová kůže, ale obvod nosu, očí a pysků zůstává náležitě zvýrazněn. S příchodem prvních slunečných dní nosní houba takového psa opět ztmavne.

Kontrola skusu do té doby, dokud nejsou mléčné zuby směněny, nepřináší obvykle příliš mnoho užitku. Stojí pouze za zmínku, že pokud má štěně v tomto věku mírný podkus, dobrý skus je následně zaručen. Je-li však skus těsný, přímý (kleště) nebo vyskytne-li se již v tomto věku předkus (spodní čelist delší než horní) nelze do budoucna očekávat nic dobrého.

Stejně jako celá kostra, tak i hlava se štěňatům formuje jakoby „přerušovaně“. Například dva spodní řezáky vybočují z linie ostatních, za měsíc se však jakoby vrátí na svoje místo.

Štěňata s anomáliemi skusu jsou obvykle prodávána levněji jako společníci, ke strážní službě či pasení. Každopádně budoucí kupující by měl být chovatelem upozorněn na případný defekt jedince.

Mléčné špičáky se u štěňat objevují 3-5 týden od narození, mléčné řezáky 4-6 týden, mléčné druhé, třetí a čtvrté premoláry 5-6 týden.

Mléčné první premoláry se mohou i nevyskytnout, místo nich vyrůstají ve věku 4-5 měsíců tyto zuby hned jako druhé, stálé zuby.

Druhé řezáky se začínají objevovat ve věku 3-5 měsíců, špičáky mezi 5-7 měsícem, druhé, třetí a čtvrté premoláry se prořezávají mezi 4-5 měsícem, druhé moláry mezi 5-6 měsícem, třetí moláry ve spodní čelisti (v horní se nevyskytují) se objevují mezi 6-7 měsícem.

Ve věku 8 měsíců a později musí mít pes 42 zubů – 22 v horní a 20 ve spodní čelisti.

V období od 3 do 7 měsíce štěně mění chrup a velmi ho to obtěžuje – svědí jej dásně. Připravte proto malému nespokojenci dostatečné množství hraček na kousání – speciální kosti ze sušené kůže, hračky pro štěňata z tvrdé gumy nebo případně vydezinfikovanou starou botu. Jak je uvedeno výše – odstraňte z dosahu štěněte veškeré předměty, které by mohlo okousáním znehodnotit, případně které by mohly ohrozit jeho zdraví.

K okamžiku převzetí novým majitelem by mělo být štěně zdravé, aktivní, mělo by mít lesklou srst. Při převzetí si dobře všimněte chování štěněte, prohlédněte si okolí konečníku, zda jej štěně nemá znečištěno zbytky průjmu, všimněte si očí – měly být lesklé bez výtoků stejně jako nos. Chovatel by vás měl upozornit, pokud štěně již prodělalo nějakou nemoc či úraz. Není-li štěně doposud očkováno, měl by vám sdělit důvod a seznámit vás s termíny prvního případně dalších očkování.

Černý ruský teriér CHS Euphoric Black Blossom

 
Černý ruský teriér kontakt
Úvoz 88, 602 00 Brno
Tel.: 776 844 444
E-mail: natalie.bezvodova@seznam.cz
Ruský černý  teriér FCI Chovatelská stanice Euphoric Black Blossom Tvorba www stránek moonbarks

RUSKÝ ČERNÝ TERIÉR
JIHORUSKÝ OVČÁK

AND