Černý ruský teriér Černý ruský teriér

ruský černý teriér | jihoruský ovčák

Obsah:

 

  • "JAK NÁRODOVÉ RUSKA K ČERNÉMU TERIÉRU PŘIŠLI ANEB VZNIK A PŮVOD PLEMENE TROCHU JINAK..." (N. Bezvodová)
  • "KULT VÝSTAV ANEB JAK TO BÝVÁ U NÁS S TROCHOU NADSÁZKY..." (N. Bezvodová)
  • "JSEM PES A TOHLE JE MŮJ PŘÍBĚH..." (čerpáno z SOS.thernish.ru)
  • "ÚVAHA O PSECH A LIDECH" (N. Bezvodová)
  •  

    Černý ruský teriér CHS Euphoric Black Blossom

    JAK NÁRODOVÉ RUSKA K ČERNÉ PERLE PŘIŠLI ANEB VZNIK PŮVOD PLEMENE TROCHU JINAK

    Když Bůh stvořil psa, jeho dílo se mu natolik zalíbilo, že ve svém úsilí neustal a začal tvořit různé druhy psů. Tyto nazval plemeny.

    Bohu připadlo nešťastné, aby tolik krásných a různorodých psů běhalo po světě jen tak bez užitku a péče. Proto si povolal zástupce jednotlivých národů, jimiž již Zemi předtím osídlil, aby každému jednomu z národů přidělil plemeno psa, jímž se bude pyšnit a jehož schopností bude užívat ve svůj prospěch. Na oplátku bude člověk psům poskytovat náležitou péči a lásku.

    I stalo se tak. Po mnoho dní proudili k Bohu zástupci jednotlivých národů, aby si k svému užitku vybrali nejvhodnější plemeno psa. Po několika dnech byla práce dokonána a všechna plemena našla svoje nové domovy. I v tuhle chvíli Božího odpočinku přišli zástupci Ruských národů, aby si také odvedli svého pomocníka. Ale Bůh pravil: „Přišli jste pozdě moji milí, všechna psí plemena už odešla do svých domovů. Pro Vás opozdilce nic nezbylo.“

    I posmutněli vyslanci Ruských národů a s pokorou v hlase pravili: „Omlouváme se Bože za svoji nedochvilnost a troufalost, ale s hlubokou vírou v Tebe, kterou v srdci nosíme a s úctou, kterou k Tobě chováme jsme hodovali a pili na Tvoje zdraví, proto jsme se opozdili.“

    Bůh se zamyslel a shlédl z nebeských výšin na Ruskou zem. Uviděl překrásné chrámy jemu zasvěcené plné pokorných lidí s vírou v srdci. I zželelo se Bohu národů těchto a pravil k vyslancům: „Přesvědčili jste mne svojí vírou a ušlechtilostí, proto zachovám se k Vám s náležitou velkorysostí. Jedno plemeno psa nechal jsem si pro sebe, aby mne, Boha samotného, na mých cestách provázel. Je ze všech plemen nejušlechtilejší a nejkrásnější nejen svým vzhledem, ale zejména svým charakterem. Budiž od nynějška vaším přítelem a doprovodem. Chovejte k němu úctu a lásku, jako ke mně samému chováte, pečujte o něj a ctěte ho jako mne samého.  Pak budete mít moje požehnání. Nazvěte jej Černou perlou Ruska – černým teriérem a chraňte jej jako by byl klenotem nejvzácnějším.“

    A tak národové Ruska ke své Černé perle přišli.

     

     

    Černý ruský teriér CHS Euphoric Black Blossom

    KULT VÝSTAV ANEB JAK TO BÝVÁ U NÁS - S TROCHOU NADSÁZKY...

        Výstava….. Sladce lahodí tohle slovo uchu pejskaře. Zkušený se těší na přátele a známé které dlouho neviděl,  začátečník předjímá, sní, doufá, nervuje se a připravuje sebe i psa…….

    Měsíc před „Velkou událostí“ máte dojem, že na celém širém světě není krásnějšího představitele plemene, než máte doma vy. Za čtrnáct dní vám sem tam probleskne hlavou, že by někdo mohl být i lepší než vy. A pár dní před výstavou jste si již téměř jisti, že všichni konkurenti budou lepší než vy…………. Proč??? Na nevhodném místě jste spatřili vyčuhující chomáček srsti a z toho jste vyvodili, že by vašemu svěřenci nejspíš slušela úplně jiná hlava, delší ocas a kudrnatější srst……

         Výstava je skutečně kynologickým svátkem. Je to svým způsobem rituál se vším, co k němu patří, rituál značně individuální a významný. Pokusme se přiblížit si ho s trochou nadsázky……..

    Sobotní odpoledne. Odpočali jste si po obědě a s přílivem nových sil jste odhodlání vašeho zpustlého psího přítele hodit do gala!! Ještě si vzpomenout kam jste před čtvrt rokem uložili hřebeny!!

    Je pozdní večer – pes je konečně rozčesán (přesněji oškubán), nacpán do vany a začíná první velká akce.

    KOUPÁNÍ. Rituál skládající se z několika velmi významných kroků. Prvním je důkladné namočení zvířete při němž vaše spádová vodárenská společnost vyhlašuje stav nouze a připojuje váš vodovodní řad k nouzovému zdroji. To vás však nemůže odradit a se zápalem lijete na psa litry toho nejlepšího šamponu a balzámu a další hektolitry vody. Pak voda na růst srsti a vyrovnání Ph, následně zabalit poloutopené zvíře do ručníků a osušek…..Nejlépe sedmi – šťastné to číslo!!! A pak gel na vousy, pěna na srst – a pes může na stůl. Přichází druhá velká akce.

    SUŠENÍ. Nekonečný tok vlažného suchého vzduchu odfukuje nešťastného psa ze stolu, ten však mužně odolává a myslí si svoje o nekonečné lásce ke svému milovanému pánečkovi. A vy ve snaze narovnat si bolavá záda a rozhýbat namožené ruce začínáte přemýšlet o smyslu psích výstav….. Ruce s kartáči vám kmitají a nekonečné přívaly vzduchu dovršily dílo a uvedly psa do stavu suché obrovské koule chlupů. Byt se nachází v odpovídajícím stavu: kaluže vody na podlaze pomalu usychají a chomáče chlupů se nachází všude – v květináčích, v hrnci s polívkou, v dětské školní brašně i ve vycházkových ponožkách. Jsou zkrátka VŠUDE! A pes? Ten se za celou dobu stihl setkat s astrálem, upadnout do nirvány a teď se snaží postavit se na všechny čtyři nohy (po předešlých rituálech se majiteli doporučuje zkontrolovat, zda se tyto nachází na původním místě v nezměněném stavu!!!) A na řadu přichází třetí akce – tajná, nejtajnější.

    STŘÍHÁNÍ. Stůl byl přesunut na nejosvětlenější místo bytu. Byly spuštěny rolety a zataženy závěsy aby bylo tajemství perfektního střihu zachováno v největší tajnosti a špioni od konkurence utřeli nos!!! Na řadu přichází opět gely, pěny a laky, poté strojek a nůžky a zase lak. Tady a tůhle přistřihnout, jinde vyholit a nakonec ten zázrak ztvrdit lakem. Prskající a pšíkající pes se s lomozem zklátí ze stolu a vy se ještě pokocháte pohledem na dokonalé dílo!!

    A nyní pozor! Svoji pozornost obraťte k hodinám. Je-li na nich méně než tři ráno, znamená to, že jste některou z etap rituálu ošidili a doporučuje se vám celou akci zopakovat znova!!

    Ale my předpokládejme, že jsou čtyři hodiny ráno. Leháte si nebo spíš praštíte sebou do postele a snažíte se opět si narovnat bolavá záda a ruce. Předtím jste ovšem neopomněli zafixovat nezodpovědné zvíře stěhováckými popruhy k lustru, aby si nepoškodilo neodborným zásahem do srsti dokonalou fazónu střihu!!

    Před sebou máte dvě hodinky spánku……Nestíháte ani usnout a v tom

    BUDÍK. 6.15 !! Čtvrt hodiny jste zaspali!! Poplach!! Letíte do kuchyně postavit na kafe a pro řeznický nůž, kterým odříznete totálně zmatené a nevinné zvíře od lustru. To se s rachotem a nechápajícím výrazem zřítí k zemi…….Neohlížejíc se na takové malichernosti a s dusotem hodným stáda mamutů se řítíte po bytě. Rychle přemýšlíte, co jste zapomněli. Jistě – předváděčka!! Ta co vám nosí štěstí je ta, která vám a vašemu svěřenci přinesla první velký úspěch – titul „Nejlepší štěně“ na oblastní výstavě v Kardašově Řečici. Jen ta je ta správná. Sice už na dvou přetržených místech opravena neúhledně vypadajícími uzly, ale bez ní jet nemůžete!!

    A rychle oblékat a učesat. Pak poberete automatickými pohyby doklady, dobroty a vodu (samozřejmě pro psa nikoli pro sebe!!!), klec, stolek a fén – celková hmotnost zavazadel dalece přesahuje 40 kg. Stejně automaticky zapomenete hřebeny, jídlo a pití pro sebe. Nakonec připnete vodítko k obojku ospalého a zcela zmateného zvířete a ob dva schody se řítíte do auta. Pes – nyní již zcela smířen se svým osudem – si dá říct a dokonce ani při dlouhé cestě autem dokáže nepříliš zvalchovat svoji výstavní frizúru!!

    Konečně jste dorazili na místo. Vyložíte náklad i psa z auta a zmateně lítáte po výstavišti ve snaze najít svůj kruh. Když se vám konečně poštěstí tak zjistíte, že místo u zásuvky již bylo obsazeno cizáckými uchvatiteli, kteří na místo konání dorazili v průběhu hluboké noci! Jadrně si ulevíte na jejich adresu a smíříte se s tím, že finální úpravy budete muset provést bez fénu. Tak rozbijete svůj tábor poblíž kruhu a otupělého psa vyžducháte na stůl a začnete česat. A češete a češete a češete – přitom je jedno, jestli půjdete do kruhu za hodinu nebo za dvanáct hodin od příjezdu……. Výsledkem tohoto snažení je, že jste v mžiku chlupatější než váš svěřenec, nicméně máte před sebou špičkově připraveného psa.

    Přišla na vás řada!! Vletíte do kruhu, oběhnete několik koleček…..A srdce vám přestává tlouct s příchodem verdiktu rozhodčího……. A JE TO TADY – s jekotem připomínajícím válečný pokřik náčelníka komančů se řítíte kruhem na vysněné první místo!!!!!!! Vaše radost nezná mezí. Užíváte si naplno svých 15 minut slávy!!! JENOM……..

    ……..vyvstává pouze jedna otázka: CO NA TO VŠECHNO TEN PES?????

     

    Černý ruský teriér CHS Euphoric Black Blossom

    JSEM PES A TOHLE MŮJ PŘÍBĚH...

    Většina z Vás, kteří navštěvujete pravidelně moje stránky a hledáte něco nového k přečtení, patříte k mým přátelům nebo stejně smýšlející lidem. Proto mi nedá nepodělit se s Vámi o skutečný smutný příběh starého psa s relativně dobrým koncem, který jsem v krásném a poklidném čase vánočních svátků četla na ruském fóru SOS-cernysh.ru. Pojďte se společně se mnou zamyslet, uronit pár slz a zapřemýšlet, jestli ve vašem okolí třeba nežije taky psík s osudem Romky. Pokud ano, snažně Vás prosím, nebuďte k němu lhostejní a snažte se mu nějak pomoci, vzpomeňte si na tento článek a uvědomte si, jak krásnou a čistou mají psi duši, mnohem lepší duši než my lidé, kteří sami sebe nazýváme pány tvorstva! Ostatně posuďte sami:

     JSEM PES A TOHLE MŮJ PŘÍBĚH...

     „Žil jsem s NÍM 9 let. Většinu svého života jsem trpěl, ale nesmírně jsem HO miloval. Svoje dětství si téměř nepamatuji, ale pamatuji si JEHO ruce, když se mne poprvé dotkly. To jsem byl ještě malé, zdravé a hravé štěně. Pak jsem rostl po JEHO boku a zjistil jsem, že jsem pes a patřím dokonce k jakémusi plemeni. ON, můj pán říkal, že jsem černý teriér, že mám kdesi mámu a tátu co prý byli nějací šampioni. Tehdy jsem ještě nevěděl, co to znamená. Tehdy jsem ještě nevěděl spoustu věcí, vždycky jsem ale věděl jedno – že JEHO miluji tak oddanou a čistou láskou, že bych ani na vteřinku nezaváhal položit za něj svůj krátký psí život. Dorostl jsem ve statného psa a můj pán mi byl stále na blízku. Miloval jsem chvíle, kdy jsme se procházeli, kdy mne česal a koupal. Postupem času mne česával a koupával stále častěji, stříhal mne a říkal, že se chystáme na výstavy. Učil jsem se stát, běhat dokola a ukazovat zuby. Můžu říct, že nic příjemného to nebylo, ale pro něj bych udělal mnohem, mnohem víc! Vlastně úplně všechno na světě. Tak jsme jezdili po těch výstavách, někdy jen kousek a někdy hodně daleko. Byla to nádherná doba, stejně jako moji rodiče jsem se stal šampionem. Asi se tak říká těm, kteří se všem na těch výstavách líbí. Nevím, nebylo to pro mne důležité, byl jsem rád, protože ON byl rád! Jenže pak to přišlo, jako rána z čistého nebe! Jednoho rána po výstavě, to mi bylo asi 5 let, jsem se stěží mohl postavit. Nějak mne přestaly poslouchat zadní nohy a hrozně moc to bolelo. Ale rozhýbal jsem to, přeci nebudu pánovi přidělávat starosti, nejsem žádná padavka. Jenže můj krok na výstavách přestal být volný a pružný, nohy bolely čím dál víc a čím dál míň poslouchaly. Přestával jsem to pomalu zvládat. Pán mne vzal k pánovi v bílém plášti, kde jsem si trochu schrupnul a on mi prý vyfotil nohy. Když jsme odcházeli, byl můj pán moc mrzutý a naštvaný, říkal něco o dysplazii a že prý odteď jsem už k ničemu. Proboha co jsem to za troubu s nějakou dysplazií?! Jsem k ničemu! Tehdy jsem pochopil, proč máme my, černí teriéři, chlupy přes oči – je to proto, aby nám do nich nebylo nevidět, když pláčeme! Jsme totiž moc hrdí a příliš milujeme své pány, než abychom je trápili svými stesky! Plakal jsem tehdy celou noc, byl jsem na sebe naštvaný a pán byl naštvaný na mne. Po nějakém čase, kdy mne už nečesal a nekoupal, mne oholil. To jsem pochopil, že naše šťastné výlety na výstavy skončily. Ještě, že mi nechal obočí, zase jsem plakal celou noc. A plakal bych i déle, kdybych věděl, že to bylo téměř naposledy, kdy se mne dotkla JEHO ruka. Brzy mne zavedl někam na zahradu, kde stála veliká klec s dřevěným domečkem. Do té mne zavřel a odešel. Zůstal jsem sám, v zimě a s bolavýma nohama. Zalezl jsem do toho dřevěného domku a chtělo se mi umřít.

    Dnes už jsem si zvykl. Žiji tu už skoro 4 roky, sám se svými bolestmi a trápením. Ale chodí za mnou! ON za mnou pořád občas chodí, přestože jsem nanic! Doma mne sice nahradil jiný pes, cítím ho z pánova oblečení. Asi bude taky šampion a pán z toho má radost! A když má radost pán, mám ji i já! Ostatně, co se mnou? Já už jsem dnes starý, je mi víc než 9 let, klouby mi neslouží. Jednu dobu jsem dokonce ochrnul úplně. Zkrátka stal jsem se pro něj nepotřebným. Odvykl jsem si od jeho lásky, od dotyků jeho něžných rukou. Dovedete pochopit, že ruce takového chlapa dokáží být něžné? Dokáží, a jak! Pro nás psy jsou ruce našich pánů ta nejněžnější a nejnepostradatelnější věc na světě!

    Konečně jsem asi pochopil, že jsem břemeno, že mne nemá už rád....proboha co? Co jsem udělal špatně? Určitě jsem něco provedl! Asi jsem něco špatného snědl a na oku se mi z toho udělala ta odporná věc. Překáží mi! Je mi těžko, bolí mne nohy, bolí mne celé tělo, jsem sám a v dřevěném domku mi bývá zima. Jsem starý, nemožný, sám se svojí bolestí a zatěžuji mu život. JEMU, té nejdražší bytosti, kterou na světě mám! Jsem přítěž a ostuda, je to moje chyba. Co mám dělat, aby se tak nehněval, když sem chodí? Omlouvám se ti, ale můžu na tu ohavnou věc na oku dosáhnout, abych si ji odkousl. Nehyzdila by mi pohled, když na tebe s láskou pohlížím, neprotivil bych se ti tolik. Občas mne z klece bereš na krátkou procházku, omlouvám se ti, chůze mne nesmírně bolí, ale snažím se. Vidíš! Já jdu! Aha, padám, ale koukni, zase vstanu a jdu! Kvůli tobě. Co mám ještě udělat, abych ti usnadnil život? Víš, že pro tebe udělám cokoli můj pane. Můžeš-li, omluv mne, že ti tak znepříjemňuji život.

    Aha, zase mne vedeš do toho domu, kam jsi mne už jednou vedl za tím pánem v bílém plášti. Moc se mi tam nelíbilo, dělají tam nepříjemné věci, ale kvůli tobě to vydržím, jsem tak šťastný, když jsi na mne hrdý! Mám tě přeci tolik rád, tak proč jsi ke mně tak chladný? Jsi k něčemu odhodlaný, asi mne chceš nechat operovat? Že by konečně ta hrůza z oka zmizela? Ne, rozhodl jsi se k něčemu jinému. No to je jedno, nebuď nervózní, jsem tu s tebou a vždy na tvé straně. Je ale pravda, že mám velké bolesti, počkej chvíli, hrozně mne bolí nohy..... aha, asi spěcháš. Dobře, budu se moc snažit! Ach Bože promiň, zase jsem upadl. Mám v sobě nějaký hnus, co mi vysává život z těla, ale kvůli tobě se budu držet! Jsem tak šťastný a vděčný, že tě mám! Ano, rozhodl jsem se! Budu žít tak dlouho, jak si jen budeš přát! Pochopil jsem to – zkrátka se o mne moc bojíš, proto se mnou nemluvíš, nechceš mne vystrašit. Asi se bojíš, že mne to bude bolet, když mne pohladíš nebo poplácáš. Neboj – bude to příjemné a všechna bolest odejde z těla ve chvíli, kdy se mne tvoje ruce dotknou!

    Odcházíš? Proboha proč? Nebereš mne domů, do klece? Co znamená „uspat mne“? Nechci spát! Co beze mne budeš dělat? Musím být s tebou, co kdybys potřeboval pomoc?! Stůj přeci!!! Kam jdeš?! ......nevrátíš se......já.......uspěte mne, nevrátí se.....uspěte mne prosím tak, abych se už nikdy neprobudil....já ho zradil! Něco jsem udělal špatně. Ale co?! Třeba mi to řeknete vy, doktore? Omlouvám se, jsem inteligentní pes a slyšel jsem, jak říká, že je se mnou příliš mnoho starostí a stál bych moc peněz. Jak já jsem zklamal svého pána! Zradil jsem ho, naposledy se mu omlouvám................je mi bez tebe strašně.............chci domů..............jsem unavený.....starý......bolavý.....prosím vrať se....Bože jak to bolí......bolí…….

    Ležím v chodbě a kolem mne prochází lidé. Občas se někdo skloní a pohladí mne, občas na mne někdo pohlédne s neskrývaným odporem a jiní si mne prostě nevšímají. Ale pro všechny jsem nikdo a oni jsou nikdo pro mne. Kdy už mne uspíte doktore? Pamatujete si moji prosbu? Uspěte mne navždy! Nic na světě už pro nemá význam, jsem vinen, zklamal jsem já starý osel!Berou mne za obojek a někam odvádějí, zase mne čeká něco nového. Už mne uspí a srdce mne přestane bolet proviněním.

    Kdybych byl člověkem, měl bych přesně takovou vnučku. Hned v první vteřině jsem pochopil, že si mne odvede s sebou a v té samé vteřině jsem věděl, že s ní půjdu. Protiví se jí to, co mám pod okem. Totéž mi našli na rameni. Budu ti říkat vnučko, můžu? Jsem starý a ty tak mladá. Ty mne hladíš? Nedělej to, jsem celý špinavý a páchnu tou klecí! Vezeš mne domů? Poslal tě pro mne? Nezapomněl? To je úžasné, myslel jsem si to! Je to nejlepší pán na světě! Vidíš, vnučko, jak rychle jdu, jak se snažím?! Řekneš mu to, jak jsem se hezky choval? Bude na mne hrdý? Je pravda, že jsem se před ním provinil, proto jsem jednu chvíli myslel, že už HO neuvidím. Ne, nebudeme mluvit o špatných věcech, hlavní je, že jedu domů!!!

    STÁT! Tohle není můj dům ani moje klec....takže mne skutečně opustil…. Vnučko, nechej mne být, jsem příliš problémový. Prostě mne nechej tady. Proč mne vozíš? Zklamu i tebe, nevím jak se polepšit, nenašel jsem, kde jsem udělal chybu! Jsem starý, unavený a nemocný pes, nejsem ze železa, vzdávám se.....hotovo, dál už nemohu jít! Mám žízeň a chci spát. Zbláznila jsi se? Neber mne do náručí! Strháš se! Počkej, dej mi minutku odpočinku a zdolám i ten poslední schod, promiň....

    V tomhle domě je všechno tak podivné. Všichni mne tady hladí, jako bych byl miloučké a neodolatelné štěňátko. Poznám, že o mne mají strach. Víte, už vidím o hodně lépe. Anna – to je moje lidská vnučka, mne vykoupala, umyla a namazala mi něčím oči. Už to nepálí a nedře jako celé měsíce předtím. Sedla si ke mně, hladí a vykládá mi, že existuje nějaké „fórum“ v domě, co se mu říká „internet“ a tam že lidem, kteří o mně vědí denně píše. Napsal tam můj příběh ten pan doktor, co mě měl uspat. Ten co mě léčil, když jsem byl ještě šampion. Víte, nejsem zase až tak moderní teriér, žil jsem dlouho na zahradě v kleci, nevím, co je to „fórum“ ani „internet“, ale asi mne to zachránilo. Ale stejně se mi v noci zdá o NĚM, o tom, že jsem zase mladý pes a jeho ruce mne hladí a drbou za uchem. Zase ta ostrá bolest! Jsem unavený, ale mám opět chuť žít! Kvůli mé lidské vnučce Anně, kvůli těm lidem z internetového domu....a....kvůli NĚMU. Třeba se vrátí a promine mi……neztrácím naději…..

    Zase mne Anna vede k veterináři......ne Anno, řekni mi čestně, chceš mne tam nechat? Nikam nejdu, nevěřím ti! Necháš mne tam! To mne raději nechej na ulici! Nejdu nikam!

    Jsem dobře vychovaný pes, přemluvila mne. Ale nenechala mě tam jak jsem čekal! Dokonce mě objednala na operaci!

    Snažím se, žiju! Vždyť oni všichni mi věří! Jedeme z kliniky a je mi zle, ale ty hnusy z očí mám pryč. Stydím se – pozvracel jsem se....a ještě jednou....vidím, jak je Anna nervózní.....vracíme se na kliniku. Už se nebojím tam s ní chodit, ona mě tam nenechá. A jak jsou tam dobří doktoři, už se cítím mnohem, mnohem líp! Už jí věřím, ona mne neopustí! Pane můj, kdybys věděl jak se mi po tobě stýská, ale omluv mne, teď mám svůj život. Opustil jsi mne, ale já se na tebe nezlobím. Mám tě rád pane, ale teď mám svoji novou rodinu, věří mi a já je nesmím zklamat!!!“

     

    Černý ruský teriér CHS Euphoric Black Blossom

    Úvaha o psech a lidech

    Tento článek odráží můj názor na společné soužití člověka se psem a moje chápání „psího vidění světa“. A proč vlastně vznikl? Od doby kdy jsem spustila provoz webových stránek se na mne obrací čím dále tím více lidí s dotazy typu „Je pro mne a moji rodinu vhodný jihoruský ovčák?“, „Mám si raději pořídit jihorusa nebo černého teriéra?“, „Jaké plemeno je pro nás vhodné?“. Pramení to z toho, že lidé vidí moji objektivnost – neodchovávám totiž štěňata ani jednoho z plemen, proto je můj názor prostý jakéhokoli komerčního zájmu. Mám však smečku 5ti psů plemen jihoruský ovčák - fena, 2x černý teriér – pes+fena, německý ovčák – pes a jorkšírský teriér - pes. Jinak ale nemám oblíbená plemena, mám jen oblíbený druh zvířete a tím je pes. V mé smečce žije 5 psů společně, bez kotců a jiných bariér, bez rvaček a konfliktů. Kdybych měla více času, bylo by jich třeba i 30.

    Vyrostla jsem v centru velkého města, a to nemá moc blízko k přírodě. Nestudovala jsem žádné přírodní vědy, ale od čtyř let jsem přiváděla rodiče k šílenství žebráním o psa. Vrhala jsem se na procházkách s maminkou na kolemjdoucí hafany hlava nehlava naprosto beze strachu a ohledu k velikosti psa. Tak jako někteří odchytávají na vycházkách svoje psiska vida v dáli blížícího se potencionálního psího „soka“, moje máma odchytávala mne. Snad stokrát v představách viděla svoje dítě mizet v útrobách obří žluté dogy Hugouše, kterého jsme potkávali k radosti rodičů nejčastěji. Byl veliký jako větší poník a žlutý s tmavou maskou. Když pršelo, nosil na hlavě slaměný klobouk, aby mu nenapršelo do uší, jejichž kupírování se evidentně vymklo veterináři z ruky a pes měl ucho přes hlavu. A proč to vše píšu? 32 let je můj život úzce spjat se psy a nikdy jsem nepocítila na žádné části svého těla zákus psích zubů. Nepotřebujete totiž žádné odborné vzdělání, abyste dobře vycházeli se zvířaty. Dokonce i velmi vzdělaní lidé, (a to mezi moje blízké známé patří univerzitní profesoři, lékaři, vědci), mohou mít zásadní problém komunikovat s přírodou a se psy. Psi neví, že lidé mají vzdělání, nerozlišují nás podle hmotných statků a objemu financí na účtu v bance. Pes vám naprosto s přehledem a bez pocitu provinění pozvrací sedadlo v embéčku stejně jako v posledním modelu BMW nechápaje rozdílu. Zvalchuje vaši exkluzivní milenku nebo nabubřelého šéfa stejně jako zpustlého bezdomovce, pokud vstoupí na jeho území bez vašeho doprovodu nebo předchozího seznámení. Psi neví, že lidé mají vzdělání, hmotné statky, tajné známosti nebo šéfy, nerozlišují je podle peněz nebo vzhledu, neznají kategorie ve společnosti, oni jen pudově cítí, jaký je člověk uvnitř a chovají se ryze podle zákonů přírody a smečky. Tahle pravidla platí od čivavy po vlkodava. Abyste si rozuměli se psem, musíte být emocionálně vyrovnaní. Tohle platí bez rozdílu plemen. Je velmi podstatné pochopit, jak důležitá je pro psy emocionální a duševní rovnováha jejich pána. Být inteligentní jen usnadňuje toto pochopení, inteligence však zdaleka nezaručuje vyrovnanost. Problémy jsou vždy s lidmi. Jsme živočišný druh, který chce neustále něco zdůvodňovat a nad něčím hloubat. Psi pastevců v Gruzii jsou vyhublí, ale netrpí psychickými problémy. Oproti tomu u nás mají pejsci pohodlný život a dostatek potravy, ale projevují se u nich psychické poruchy. Jejich majitelé jsou zaneprázdnění nebo líní si najít čas, se psy necvičí a netráví čas na vycházkách, oni je jen odměňují a kupují jim pro ně naprosto nepodstatné věci. Pes nepotřebuje kočárek, obojek se swarovského kameny ani pelíšek s baldachýnem. Nemůžete mu koupit play station a říct mu „bav se sám“. Většina „psích problémů“ je psychologického původu a souvisí s člověkem. Problém se nevyřeší, když zakážeme jednu, dvě, tři a více konkrétních plemen psů (posledním příkladem je například Dánsko). To vede jen ke zbytečnému omezování lidí a exodu psů. Je třeba osvěta – naučit lidi, že musí se psy dělat mnoho rozličných činností, které vyžadují energii a týmovou práci. Lidem je potřeba vysvětlit principy chápání světa očima psů, správné zacházení se zvířaty, empatii a soucit. Moderní doba ztratila spojení s přírodou a na ty, kteří k ní stále tíhnou, je pohlíženo malinko „přes prsty“. Dnešní společnost chodí raději do ZOO než do volné přírody, čundráci jsou téměř vyhynulým druhem a houbaři patří do skupiny lidí podivně hazardujících s životem. V dnešním „bílém světě“ jak ho vidíme v reklamách je pejskař viděn jako podivín žijící „v kotci“, procházky lesem jsou OUT, obchodní centra jsou IN. Jedině zvířata nás opět mohou naučit, co je příroda a pomoci nám přežít. Lidi je třeba inspirovat a ne jim nařizovat a zakazovat. Když se k matce přírodě a jejím dětem nebudeme chovat správně, čeká nás jen zpětný odraz. Nikdy nesmíme dělat nic proti přírodě. NIKDY!

    Nejlepší způsob jak porozumět a poznat osobnost člověka je skrze jeho psa či psy. Pes totiž neví jaké je vaše zaměstnání, ale zná výborně způsob, jakým prožíváte svůj život. Pes je schopen říct, že je jeho pán smutný nebo pod psychickým tlakem, aniž by si to sám uvědomoval. Z knih se dozvíte, jaké jsou lidské osobnosti obecně, o jednotlivci řekne mnohem více jeho pes. Je to nejlepší způsob, jak odhalit kvalitu člověka. Psi zrcadlí pocity svých pánů stejně jako malé děti, které vždy dělají to, co vidí doma.

    Jsou tři základní principy chování ke psům: výcvik – disciplína – láska. Každý tvor, nejen pes, potřebuje všechny tři složky. Lidé své psy (ale i děti) často pouze odměňují, ale to je špatně. Od psů člověk získá empatii - nemusíte říct jediné slovo a oni bezpečně vycítí vaše pocity a vaši energii. Můžete být expert na komunikaci, ale to ještě neznamená, že budete umět komunikovat se svým psem. Já, ačkoli neumím španělsky nebo německy, můžu jet do Španělska nebo Německa a rozumět si tam se psy. Je to univerzální jazyk zvířecího světa. Je to jediný jazyk, jemuž se nelze naučit, nevládne mu rozum, ale srdce.

    Většina dnešních lidí vede neuspořádaný život, jsou pak neklidní a nevyrovnaní, ztrácí povědomí sami o sobě a jejich psi jim pak nerozumějí a neposlouchají je. Pes nikdy neposlechne zmatený zdroj pokynů. Jestliže jste nezklamali v osobních vztazích jako manžel/ka, otec/matka, nemusíte mít obavu, nezklamete ani jako majitel psa a to jakéhokoli plemene. Komunikujete-li bez konfliktů sami se sebou a svým okolím, budete dobří i v komunikaci se psem. Pro psa bude vaše rodina vším a každý člen by se měl zapojit do jeho výchovy, krmení, hry, venčení. Nezapomeňte na tři pravidla: výcvik – disciplína – láska. Disciplinovaně a s láskou psa cvičte, povely a láskou vyžadujte disciplínu, láskou odměňujte za cviky a dodržování disciplíny. Pes potřebuje srozumitelně vysvětlit pokyny, podle nichž se pak spolehlivě řídí.

    Psi mají ohromnou schopnost promíjet, prominou vám během vteřiny. Zvířata žijí v přítomnosti, ne v budoucnosti. Jen lidé mají schopnost plánovat si budoucnost. Zvířata žijí současně a naplno. Psi nám mohou být knihou i učiteli.  Jejich prostřednictvím a správným pochopením můžete změnit i svůj přístup k dětem. Můžete své dítě milovat sebevíc, ale musíte mu dát pravidla, co může a co nesmí, jinak z něj bude rozmazlené a zmatené dítě, ne příliš dobrý člen společnosti. Každý potřebuje určitý výcvik a pravidla. Svým psům říkám, že jsou moji osobní Buddhové, kdykoli jsou po mém boku a připomenou mi, že ač je sebehůř, bude zase vše v pořádku. Vždy si budeme vzájemně nejlepšími přáteli a oporou. Jediné jak lze vrátit lásku psu je věrnost k jeho citům.

    Moje rada na závěr – plemeno není podstatné, popisy v encyklopediích jsou jen orientační, mnohdy zastaralé či subjektivní. Existuje vhodnější či méně vhodné plemeno pro konkrétního člověka. Ale v důsledku jste podstatní VY, budoucí majitelé psů a vůdci smečky, kterou je pro psa vaše rodina a vy. Zvažte svoje možnosti pro dané plemeno a vybírejte pečlivě chovatele, od kterého pejska kupujete. Je to základ vašeho budoucího soužití se psem. Dobrý chovatel nestaví na odiv jen poháry a medaile svých svěřenců, jeho prezentace nespočívá v pouhém výčtu výstavních úspěchů, ty jsou zlomkem v činnosti chovatele. Dobrý chovatel sám píše s láskou články „o svém plemeni“ ať už odborné nebo jen ze života a do nich vkládá část svých zkušeností. Dobrý chovatel pečlivě vybírá chovné páry s maximálním ohledem na dobrou prognózu zdravotního stavu štěňat, nelení ujet mnohdy tisíce kilometrů za vhodným krycím psem. Vždy upřednostněte toho, kde vidíte sourodou a harmonickou volně žijící smečku psů, kde všichni její členové štěňatům předávají jen to dobré. To je ten správný člověk, vyrovnaný s přírodou, psy i sám se sebou. Na takového se obracejte s důvěrou a respektujte jeho názor. Vyhněte se naopak těm, kteří vás oslní pozlátkem pohárů a zavalí lavinou titulů. Takovým, kteří prostřednictvím psů naplňují své osobní ambice. Těm, kde jsou řvoucí, hysteričtí a nevyrovnaní psi v klecích a mají mezi sebou konflikty. Takový chovatel sám není vyrovnaný ani emocionálně zralý, není dobrým vůdcem smečky, není schopen vám kvalifikovaně poradit ohledně výchovy psa ani pomoci v případě potřeby, protože sám zklamal a bezpochyby se někde na jeho těle nachází otisk psích zubů.

     

     

    Černý ruský teriér CHS Euphoric Black Blossom

     
    Černý ruský teriér kontakt
    Úvoz 88, 602 00 Brno
    Tel.: 776 844 444
    E-mail: natalie.bezvodova@seznam.cz
    Ruský černý  teriér FCI Chovatelská stanice Euphoric Black Blossom Tvorba www stránek moonbarks

    RUSKÝ ČERNÝ TERIÉR
    JIHORUSKÝ OVČÁK

    AND